Štípa, léta Páně 9. srpna 1902

Stavba hrobky kamenné hraběcího rodu Sailern-Aspang konečně blíží se ukončení svému. Nyní právě dostavuje se hlavní a nejnákladnější část její, vysoký portál ze samých kvádrů a kamenných uměleckých soch se skládající. Vše činěno jest přesně dle plánů slovutného architekta Viktora Siedeka z Vídně, vrchního stavebního rady, jenž také výstavbu honosného zámku na Lešné v péči své měl. Dle přísného rozkazu pana hraběte má býti stavba hrobky do 1. října 1902 dohotovena, načež se bude moci přikročiti ku posvěcení hřbitova.

Na okamžik tento čeká farnost štípská jako na spasení. Dosavadní farní hřbitov v okolí starého kostelíka dlouho přeplněný jest a olomouckou konzistoří byl již před lety označen za nevyhovující. Leč, hraběcí pán s budováním nového hřbitova a hrobky otálel. Již léta Páně 1891zakoupil hrabě František ze Seilernu plochu pro nový hřbitov, hrobku stavěti však započal na něm až o osm let později – přestože jsem jej s urgencemi mnohokráte navštěvoval. Páni ze Seilernu patrně spokojeni byli se stávající hrobkou svou – starým to štípským kostelíkem, který od farnosti léta Páně 1782 zakoupili.

Ostatně, kostelík sloužil jakožto hrobka vrchnosti již od svého založení ve 14. století. V podzemních, nyní již nedostupných kryptách jeho, dodnes ostatky pánů ze Šternberka, Nekešů z Landeka či Minkviců z Minkvicburku spočívají. Avšak nebýt pánů ze Seilernu, byl by možná dávno zbořený. Na významu ztratil léta Páně 1762, kdy již za Seilernů (tito panství odkoupili od Rottalů léta Páně 1724) po dlouhých 125 letech dostaven a slavnostně vysvěcen byl nový štípský kostel Narození P. Marie. I v jeho podzemí nechali si Seilernové rodinnou kryptu vystaviti. Přesto starý kostelík jeho koupí před krutým osudem zachránili.

A zbudováním hřbitova nového zachrání celou farnost štípskou. Jen kdyby s dokončením jeho toliko neotáleli.

Jan Hradil, farář štípský


Štípa, léta Páně 25. června 1907

Přestože hrobka hraběcí byla nákladem enormním 140 tisíc zlatých již na jaře léta Páně 1903 dostavena a spolu s novým hřbitovem dne 26. listopadu 1905 farářem P. Janem Drábkem z Fryštáku vysvěcena, teprve dne včerejšího nechala do nitra jejího hraběcí rodina rakve svých ctěných předků přenésti.

Paní hraběnka Charlotta ze Seilernu dne 20. června 1907 nařídila otevření hraběcí hrobky, v novém štípském kostele pod deskou z pískovce ukryté, aby nalezla ji ve stavu zcela zatopeném. Po odčerpání vody náročném byly ostatky těl do šesti malých cínových rakví uloženy a štítky se jmény zesnulých opatřeny. Stejně tak paní hraběnka naložila s ostatky ve starém štípském kostelíku, dosavadní to hrobky rodinné, uloženými.

Všechny tyto nově zhotovené rakve i s ostatky nechala hraběnka bez obřadů církevního do podzemí hrobky na novém hřbitově přenésti, přičemž ve zdobném prostoru nadzemní kaple přikázal její stavebník pan hrabě František ze Seilernu zbudovat tři mramorové tumby s ostatky těl svých rodičů a zesnulé první manželky. Za kryptou v zemi nechal též zbudovat náhrobník hraběnky Marie Ledóchowské, rozené hraběnky ze Seilernu, a jejích tři dcer nešťastně zhynulých.

Přenesení ostatků ze starého kostelíka však dvě podivné události provázely. Jednu z nich já sám zažil jsem, to když oči mé uzřely pana hraběte Františka do kostelíka vstupovati. I rozeběhl jsem se za ním, chtěje mu zprávu sděliti, avšak v kostelíku jakoby se po hraběti zem slehla. Poděl se neznámo kam, neznámo kudy.

O druhé události spravil mne právě dnes při zpovědi jeden z mužů, kteří ostatky do cínových rakví ukládali. Hrabě nařídil prý veškeré cennosti drobné, s nimiž předkové jeho pohřbeni byli, do malé truhličky uložiti. Tuto hraběcí pán František v blízkosti nové hrobky ukrýt mínil. Poté tento muž v místě, kde hrabě k Bohu se modlil, našel v písku na zemi vepsané dva nápisy podivuhodné:

N 49° 1A.BCD' a E 17° 43.EFG'.

Kdož ví, co měly tyto nápisy znamenati.

Jan Hradil, farář štípský