Deník
Zdědil jsem ten malý domek v Miletíně po svých zemřelých rodičích. Byl už sice starý a zchátralý, ale rodný dům, na který mám v duši krásné vzpomínky, se přece k zemi neshazuje. Ač nemaje mnoho peněz, rozhodl jsem se jej začít pomalu opravovat. Začal jsem od střechy, shodil popraskané tašky… Když tu jsem u zdi za jedním z krovů, v prachu a pavučinách, něco uviděl.
Byla to truhlice. Malá, zaprášená a zamčená. "Poklad!" - to bylo první, co mne napadlo. Ale kde by se tu vzal? Vždyť mí rodiče rozhodně nepatřili mezi boháče. Přesto jsem měl hruď sevřenou nadšením. Peníze by se mi tolik hodily! Rychle jsem truhlici snesl do přízemí a třesoucí se rukou odřezal zrezivělý zámek. V napětí jsem odklopil víko…
Nebyly v ní žádné peníze. Jen pár lejster, stará kniha – Erbenova Kytice, a malá bytelná truhlička s příliš sofistikovaným zámkem.
Uchopil jsem ji a zatřepal s ní - byla tuze lehká a patrně prázdná. Zklamaně jsem zabouchl víko a smutek zapil trpkým vínem. Ani tentokrát se na mne štěstěna neusmála.
Vrátil jsem se k práci a celý den strávil opravou střechy. Večer mi to ale nedalo a u jídla jsem vzal ta lejstra znova do ruky. Moc jsem tomu psaní nerozuměl - šlo o nějaké vědecké spisy, něco o rostlinách. Papíry akorát tak na podpal do kamen. Najednou jsem si ale povšiml jednoho listu, co vypadal jinak, než ty ostatní. Začetl jsem se do něj, a ač byl velmi stručný, odkryl mi před očima příběh, z nějž se jednomu tajil dech.
Ten člověk, jemuž truhlice kdysi patřila, byl dle všeho nadšený vědec. Botanik. Objevil existenci vzácné a doposud neznámé rostliny, která - jak se ukázalo - má neuvěřitelné až zázračné léčivé účinky a dokáže vyléčit i ty nejzákeřnější choroby, kupříkladu tuberkulózu. Pojmenoval ji Annagolis Rana.
Ze svého objevu byl nadšen, ovšem když se o něm zmínil před vědeckými kapacitami na Univerzitě Karlově, bylo mu k jeho překvapení sděleno, aby dosavadní výsledky své práce prozatím nikde nezveřejňoval, ve vší tichosti je dopracoval a vyčkal na "správný čas". Dotyčný tak učinil, ovšem od toho osudného dne se mu začaly lepit na paty jen samé problémy. Stále více a více se ho zmocňoval pocit, že jej někdo sleduje, ba dokonce, že mu po nocích někdo šmejdí v jeho pražském domě. Dostal strach. Nejdříve jen z toho, že se mu někdo snaží ukrást výsledky jeho dlouholeté práce. Později se začal obávat i o život - svůj, ale hlavně své rodiny. Uvědomil si, jak nebezpečný pro něj jeho vlastní objev je. Rozhodl se proto všechny poznatky ukrýt na tajném místě, a pro případ, že by se mu cokoliv přihodilo, zanechat popis tohoto místa uzamčený v "nedobytné" truhličce. Truhličce s šesti číselnými zámky, kterou pokud někdo násilím otevře, bude vzkaz uvnitř kyselinami navždy zničen.
Ještě, že jsem se tu truhličku nesnažil vypáčit nebo rozbít!
Celý večer jsem na botanikovy vzkazky musel myslet, a ačkoliv už bylo hodně po půlnoci, spánek ne a ne přijít. Vzpomněl jsem si na starý svazek Kytice, který ležel v jeho truhlici. Otevřel jsem jej a začal číst ony známé texty. A tu jsem najednou narazil na něco pozoruhodného. K úvodním stránkám sedmi konkrétních balad byly přichyceny podivné listiny. 6 listin s veršovanými vzkazy, které zcela zjevně vybízely k hledání, a na sedmé nějaká šifra s nadpisem...
ANO! ANNAGOLIS RANA!
Ta záhada mne zcela pohltila. Od té noci jsem oka nezamhouřil... Začal jsem verše pečlivě studovat a po čase se mi postupně podařilo dešifrovat všechna místa, na něž verše poukazovaly. Zbývalo jediné...
Vyrazit!